Madurare 004/7

15. března 2011 v 0:40 | Jordan Grant |  Cambiare Podentes - Madurare
KAPITOLA 4/6
-
Harry - oběť znásilnění.
-
Plné uvědomění této skutečnosti na Severuse dolehlo jako těžký, ohromný balvan a v krku najednou cítil kovovou pachuť.
Zaklínadlo Cambiare Podentes je spojeno se sexem nejen během rituálu, ale i po něm.
Pro něj i Harryho je sex povinným a závazným prvkem. A Harry to ví.
-
"Chápu, proč jsi nic neřekl do ceremoniálu."-promluvil Severus, a pečlivě vybíral slova, aby nedovolil svému hněvu se znovu prodrat na povrch. Na chvíli si myslel, že své pocity dokáže ovládnout. Ale čím dál víc bylo jasné, že se mu emoce vymykají z pod kontroly.
"Ale potom, Harry? Věděl jsi, že musíme znovu obnovit sexuální vztah! Skutečně tě ani jednou nenapadlo, že mi musíš o znásilnění říct?"
Harry sice udělal nepatrný krok zpět, ale teď alespoň sebou netrhal a nepokoušel se o útěk.
-
"Poslyš, já vím, že je to moje vina. Jenže… myslel jsem, že to dokážu zvládnout!"
"Hezky vymyšlené. Proto ses rozhodl ukrást Dračí štěstí z mé laboratoře!"
Bez ohledu na zlost si Severus dobře pamatoval, jaké to je, být osmnáctiletým, suverénním mladíkem, který předpokládá, že zvládne cokoliv. Právě takové sebevědomí ho přivedlo až ke vstupu do okruhu stoupenců Temného pána.
"No budiž, takže sis představoval, že to zvládneš." souhlasil s nechutí.
"Potřeboval jsem zapomenout… - zamumlal Harry, když se odvrátil. "Proč to nepůsobilo? V obou případech, když jsem ho vzal, jsem nedokázal myslet na nic jiného, kromě současného okamžiku.
-
Severus si povzdechl.
O tom, co Harry nevěděl o ingrediencích do lektvarů, by bylo možné napsat takovou spoustu knih, že by zaplnily menší knihovnu. A tenhle člověk se sám pokusil vzít si silné narkotikum. Tentokrát nebelvírská nezodpovědnost překonala sama sebe.
"Dračí štěstí - je jeden z návykových prostředků, u kterých se účinek každým dalším užitím sníží. Zvykneš si na něj."
Když uviděl nechápavý pohled mladíka, znovu otočeného k němu, Severus pokračoval:
-
"Poprvé jsi prakticky úplně ztratil schopnost myslet i mluvit. Podruhé jsi už trochu mluvit a myslet dokázal, ale nevzpomínal sis na nic, co se stalo předtím. A do třetice, Štěstí nemělo žádný vliv na tvé vědomí, i když jak jsem pochopil, tvojí citlivost přesto zesílilo."
Harry se zachvěl a schoulil.
"Jo, hrozné."
Ohromné. To mu ještě chybělo.
"Musel jsi vědět, že se to stane."-netrpělivě prohlásil Severus.
"Víš, kdybych mohl zapomenout, tak to ostatní by mě ani trochu nevadilo!" ohradil se Harry.
"Zapomenout - to je všechno, co potřebuji. Jako během rituálu. Nemůžeš mi dát něco takového? Nebo teď, když už máme ceremoniál za sebou, nemůžeš na mě normálně použít Obliviate?"
-
"Kouzla působící na paměť nejsou žádná hračka. Všechno může skončit nevratným porušením rozumu. Ne, tohle určitě ne."
Harry si povzdechl.
"Stejně jsem si myslel, že nebudeš souhlasit. A co třeba nějaký lektvar, jako je Dračí štěstí, jen lepší?"
"Na světě neexistuje nic podobného Dračímu štěstí, Harry." -odseknul Severus. - " Jestli ještě někdy zjistím, že ses znovu dotknul mých přísad do lektvarů… " Raději zaťal zuby, aby neřekl něco, čeho by později mohl litovat.
"Jenže to jsem nebyl já, kdo ti ukradl tvůj žaberník a kůži z hřímala," - urazil se Harry. "Takže tohle je můj první *zločin*, abych tak řekl."
"Buď rád, že ještě dýcháš. Příliš velká dávka mohla vyvolat silnou alergii, a podle mého mínění jsem ti to už jednou říkal."
"A, jo. Na to jsem zapomněl."
-
Severus měl skutečně velkou chuť pořádně mladíkem zatřást a za všech sil.
"Snažil jsem se, Severusi..."- řekl Harry žalostným tónem. "Jen jsem to chtěl mít za sebou..."
Mít za sebou.
Severus čekal večer naplněný horkým a opojným milováním - a Harry *to chtěl mít za sebou*!
V tuhle chvíli by si lektvarista strašně přál mít v ruce ještě jednu sklenici, kterou by mohl rozbít o zeď.
Místo toho se přinutil střízlivě uvažovat. Naklonil se, zvedl hůlku a použil na střepy Reparo, ale sklenici nechal ležet na podlaze. Jakýmsi zvláštním způsobem mu ten drobný čin, pomohl vrátit sebeovládání .
"Pojď sem, sedni si ke mně." Řekl Severus a posunul se na kraj postele. Když se Harry nepohnul dodal: "Musím znovu opakovat, že se tě nedotknu?"
Harry se zvedl, sedl si do rohu postele a napjatě ztuhnul.
"Co teď?"
-
Na tuhle otázku Severus odpověď neznal a ten pocit nejistoty ho netěšil. Hlavu měl teď plnou různých myšlenek. Myšlenek a pocitů. Stálo ho hodně námahy, aby neztratil praktický postoj a dokázal se soustředit na rozumné argumenty.
"Rituál,"- řekl pomalu, jak hledal další cestu. "Nedokážu si představit, jak jsi jím prošel."
"Tvůj lektvar. Řekl jsi, že mě donutí soustředit se na pocity - a taky to udělal. Přinutil mě, abych se tak silně soustředil na to, co chci, že jsem na všechno ostatní zapomněl.
"Co jsi chtěl?"
Harry zamžikal.
-
"No... to... být tvým otrokem. Protože to znamenalo, že už nebudu sám. Že vedle mně bude někdo silný, kdo mě ochrání v případě... A získat spojenou sílu, aby už nikdo mě znovu... nemohl... ah..."
Harry škubnul rameny. Seděl dost blízko, aby se ho Severus mohl dotknout, stačilo jen natáhnout ruku.
Ale neudělal to.
Najednou Harry polknul tak hlasitě, že to dokonce uslyšel i Severus.
-
"Tak co teď budeme dělat. No, já musím... Bože... Víš, já si opravdu myslel, že trochu Dračího štěstí, pokaždé veškeré problémy vyřeší."
Severus se cítil prázdný, vyčerpaný, neměl dokonce ani sílu se zlobit.
"To jsi ho chtěl brát znovu a znovu? Potom jen můžeme děkovat Merlinovi, za spojení myslí."
"Ale co tedy budeme dělat?" znovu se netrpělivě zeptal Harry. "Protože já si opravdu nemyslím, že bych dokázal snést... no, víš."
-
Znovu se vrátili tam , odkud začínali. Harry opět nedokázal ani vyslovit slovo sex.
Severus se cítil absolutně vyřízený tím, co se dnes večer stalo. A deprimovaný. Sklonil hlavu na ruce a pomyslel si, jak by to bylo báječné, kdyby to všecho byl jen špatný sen. Jenže všecho bylo až moc skutečné.
A ve skutečnosti nemohl myslet jen na sebe.
Když zvednul oči a podíval se na Harryho zjistil, že mladíkova tvář vyjadřuje krajní napětí.
Nepochyboval, že sám nevypadá lépe.
-
"Myslím, že teď bude nejlepší jít do postele. Prostě se vyspat. Pokud mně věříš?"
Harry se kousl do rtů.
"No, jestli říkáš, že nechceš...eeh... potom to nemá žádný význam, že? Musím s tebou spát ve tvé posteli, jinak mě smlouva potrestá, nebo něco takového... "
Ve skutečnosti smlouva říkala, že Harry je povinný spát v Severusově posteli, ale nezmiňovala se o tom, že v ní musí být současně i Severus. Ale lektvarista se rozhodl nevěnovat tomu pozornost.
-
"Nemyslím, že bys s něčím začal, když slíbíš, že nebudeš." - dodal neochotně Harry. "Nikdy jsem neměl žádný problém s tím, abych s tebou spal. Nikdy.
Řekl jsi, že budeme zdrženliví, a já jsem ti věřil, a cítil se... no... v bezpečí."
"Ty ses cítil v bezpečí se mnou?"
"Nu ano,"- řekl Harry takovým tónem, jakoby se Severus podle jeho názoru skutečně napil lektvaru hlouposti.
"Samozřejmě, že se s tebou cítím v bezpečí, a nepotřebuji, abys mi to připomínal - v opačném případě bychom prostě neprošli rituálem! Jenže pro mně je skutečně nesnesitelná i jen myšlenka na... " Harry se zajíknul, ale pak to dořekl - "na sex. Patrně by se mi frottáž s tebou mohla líbit, ale jenom při pomyšlení na ní je mi divně."
-
----------------------------------------------------------
 

Madurare 004/6

15. března 2011 v 0:16 | Jordan Grant |  Cambiare Podentes - Madurare
KAPITOLA 4/6
-
"Harry, ještě nedávno bylo mezi námi v posteli všechno perfektní. Během ceremoniálu ses ukázal, jako vášnivý milenec… "
"Vypil jsi snad lektvar hlouposti?"-zařval Harry s úšklebkem. "To bylo Dračí štěstí! Ze mně samotného v tom vůbec nic nebylo!"
Tohle tvrzení vyvolalo v Severusovi hluboké pochyby, ale vzhledem na Harryho stav, nemělo cenu právě teď se o čemkoliv dohadovat.
"Harry, prostě mi řekni, co se změnilo?"
"Já… já… byl… mně… " Najednou se Harry odvrátil a začal bít čelem o zeď.
Já nemůžu! Snažím se ti to říct, ale nemůžu! Ó bože, musím ti to říct. Nejsem hlupák, vím dobře, že musím!"
Severus se nervózně nadechl.
-
"Proč mi to nemůžeš říct?" zkusil položit otázku.
"Je to příliš hrozné!" - řekl Harry stále obrácený tváří ke stěně. Klesl na kolena, přitiskl se čelem ke zdi a objal se rukama. - "Je to moje vina, že jsem utekl do Londýna, jako ten poslední debil!"
-
Něco se stalo v Londýně. Něco, o čem mu Harry neřekl.
-
Severus najednou zatoužil vytáhnout hůlku a použít nitrozpyt.
Bohužel minulý pokus zcela jasně ukázal, že to není nejlepší řešení situace. Cena, kterou zaplatil, když se pokusil zvládnout rozhněvaného mladíka, se ukázala jako příliš vysoká.
Ale teď měl jinou možnost, jak se podívat do Harryho skutečných myšlenek, když se pokoušel lhát.
A mladík ho na rozdíl od nitrozpytu nemohl blokovat.
Nebo jeho přítomnost ve své mysli odhalit.
-
Pravda, na to, aby tento způsob mohl použít, bude nutné mladíka rozčílit.
"Podívej se na mě." řekl unaveně Severus, a jakmile se Harry otočil, vypálil:
"Co se stalo v Londýně?"
Nečekaná, rychlá otázka by měla Harryho šokovat a donutit buď říct pravdu, nebo znovu zalhat. Cokoliv - jen ne mlčet.
Vypadalo to, jakoby se už z toho stal zvyk - Harry potřásl hlavou a začal se svou starou písničkou.
"Nic…A-a-a-a! Přestaň s tím!"
*Ty přestaň*, mohl by namítnout Severus, ale nehodlal ztrácet čas planými řečmi - ne teď, když se potřeboval ponořit do vlny magie, která znovu zalila jeho hlavu, jakmile Harry vyslovil lež.
Kdyby věděl, co uvidí, možná by se nikdy nerozhodl prozkoumat mladíkovy vzpomínky.
-
Bellatrix nepracovala sama.
Severuse znovu obklopily obrazy. Hrůzné obrazy. Harry se zoufale rve. Není přivázaný, ale přesto se nemůže pohnout z místa.
Dva muži, kteří se baví Harryho pokusy uniknout - smějí se, jak bolestně křičí… a křičí.
Severus přihlížel děsivému proudu vzpomínek, tak dlouho jak dokázal. Ale brzy se ta hrůza prostě nedala snést. Lektvarista se silou vůle přinutil vytrhnout z Harryho vzpomínek.
Svaly ve tváři měl tak napjaté hněvem a zlobou vířící uvnitř něho, že by snad stačila ještě chvíle a kůže by mu popraskala.
-
Ti muži se opovážili dotknout Harryho! Jeho Harryho!
Oni se ho nejenom dotýkali - oni ho znásilnili - krutě a surově znásilnili, a udělali to několikrát…
Severus zvedl hlavu a zařval bolestí a vztekem.
Harry znovu couvl ke stěně a zakryl si rukama tvář.
-
Ó, Harry… Jakoby se do Severusových prsou zaryla horká střela. Když potom hněv ustoupil pod náporem bolesti rozlévající se uvnitř, uvědomil si, že se celý třese s vyceněnými zuby a zkřivenými rty. Jen Merlin ví, jak teď vypadá na pohled, a co si myslí Harry.
Jen s další nepředstavitelnou námahou Severus povolil sevřené pěsti a zhluboka se nadechl.
Ale to nepomohlo.
-
"Jak jsi vůbec dokázal projít ceremoniálem?" - zaslechl vlastní chraplavý hlas, který neměl nic společného s běžnou sametovou intonací.
Harry pomalu spustil ruce a s obavami se zadíval na Severuse.
"Já… co tím myslíš?"
Severus ucítil na jazyku chuť rozkladu. Harry ta slova nedokázal vyřknout, takže to bude muset udělat on.
Teď, když oba znají pravdu, není možné předstírat, že se nic nestalo.
"V Londýně tě znásilnili.
-
Harryho oči se rozšířily a bez rozmýšlení podle svého zvyku vyhrknul:
"Nic podobného. Já… "
Tentokrát se mu z hrdla vydralo pronikavé bolestné zaúpění.
"Zatraceně! Bože… kdy to skončí?!?"
"Nikdy." - řekl bez obalu Severus.
Harry mu nikdy znovu nebude moci lhát. Ta myšlenka se nečekaně ukázala jako příjemná a Severus - i když si to přál - nedokázal pocítit ani kapku lítosti nad tímto objevem.
Určitě ne vzápětí potom, co mu Harry tak pohotově lhal… a zatajil před ním takovou věc.
Ve skutečnosti si lektvarista přál, aby se spojení myslí projevilo už dřív.
Kdyby věděl, co se Harrymu stalo, nikdy by nepodnikl ten zbytečný pokus o frottáž, který v mladíkovi jen oživil mučivé vzpomínky.
-
Severus opět zaťal čelisti a zalykal se absolutní zuřivostí. Mohl se jen dohadovat, do jaké míry zhoršil situaci, když si prakticky vzal Harryho silou po... Ale on to nevěděl!
A proč to nevěděl?
Protože se Harry neobtěžoval mu to oznámit.
"Měl bys vědět,"-vyrazil ze sebe Severus - "že když vypustíš z úst jakoukoliv lež, nejenom že to ihned zjistím, ale mohu také vidět pravdu a dozvědět se tak - ať chceš, nebo ne - to, co se pokoušíš skrýt!"
-
Harry se chytil rukama zdi a třásl hlavou ve zběsilém popírání.
"Ne, ne, to ne!"
"Měl jsi mi to říct!" Severus přemýšlel, jestli by nestálo za to, zmínit se Boleovi a Talmadgeovi čistě jen aby dokázal, že říká pravdu, ale nakonec se rozhodl, že bude lepší nezabíhat do podrobností. Nechtěl vyvolávat debatu teď, když vymýšlel, co se chystá udělat s těmi dvěma vyvrhely.
Stačilo jen pomyšlení na ně, aby okamžitě zapomněl, co se kolem děje. Znovu se roztřásl se v záchvatu nekontrolovatelného hněvu. Doslova cítil, jak tiskne hlavy obou mužů mezi dlaněmi a mění je na krvavou kaši. Budou trpět tak, jak ještě nikdo nikdy dřív netrpěl…
-
"Severusi? Jsi v pořádku?"
Harryho rozrušený hlas vytrhnul lektvaristu ze strnulosti a ruce mu bezvládně klesly podél těla.
Severus mlčel.
Dokonce i samotné dýchání bylo pro něj v současné chvíli obtížné, a vůbec si nebyl jistý, že dokáže vyřknout byť jen slovo. A také nevěděl, co říct.
Prostě jen seděl a díval se na podlahu se zaťatými zuby.
-
Několik dlouhých okamžiků bylo ticho.
Potom se Harry odtrhnul od stěny a jeho ruka se objevila v Severusově zorném poli.
Třesoucí se ruka.
Ale to nebylo nic, v porovnání se strachem, který mohl Severus slyšet v mladíkově hlase.
Mluvil, jako člověk, který se pokouší uklidnit divoké zvíře.
"Na, vezmi si. Vypadáš hrozně."
-
Severus chytil podávanou sklenici s vodou a vypil jí, potom se zvednul a silou mrsknul sklenicí o zeď.
Harry začal couvat, jakoby se chtěl dostat pryč z dosahu běsnícího muže.
"Neudeřím tě - a ty to víš." - jízlivě štěknul Severus. Udělal krok zpět a znovu se posadil na kraj postele.
Shrbený, sklonil hlavu na ruce položené na kolenou a vrhnul na Harryho zlostný pohled.
"I když bych to s velkou radostí udělal. Měl jsi mi to říct. Měl jsem právo to vědět!"
-
Harry padl před Severusem na kolena a přitom nevědomky, křečovitě zatínal a rozevíral prsty rukou.
"Já vím, já vím! Stokrát jsem o tom přemýšlel a chystal se… ale prostě jsem nemohl. Myslel jsem… "
Severusův hlas klesl.
"Co sis myslel?" - zeptal se a pokračoval naprosto vyčerpaným tónem.
"Pro Merlina, Harry, jen mi dneska už nelži."
Mladík přikývnul a sklopil oči.
-
"Napadlo mě, že si budeš myslet, že v tom případě nemůžeme provést ceremoniál a potom úplně odmítneš naplnit se mnou věštbu a přejdeš na stranu Vol… Temného pána." - zamumlal.
"A co jsem si měl myslet! Jsi přece zmijozel, ne?"-najednou vykřikl Harry.
Poslední otázky zněly jako pokus o obhajobu což Severusovi připomnělo, jak hluboce Harry věří tomu nesmyslu o jejich budoucnosti, která leží jen na něm.
Ne, že by potřeboval to slyšet nahlas. Protože pokud by Harry nevěřil tomu, co Severusovi řekl, tak by to hned zjistil, že?
-
"No výborně!"-řekl lektvarista a narovnal se.
"Myslel sis, že se otočím zády k tobě i Řádu, a zahodím všechno, na čem jsem pracoval do té doby, co jsem tě poprvé uviděl?"
"Severusi, myslel jsem, že ti nic jiného nezbude, že prostě nebudeš mít na výběr! Copak bys mohl věřit tomu, že se nám povede projít ceremoniálem potom… potom co… "
Harry vydal přiškrcený zvuk, zavřel oči a odvrátil se.
-
Bolest, kterou Harry tak očividně prožíval, uhasila další vlnu hněvu v Severusově nitru.
Nebo to bylo tím, že prostě jen pochopil, že Harry má pravdu.
Nejspíš by se skutečně ani nepokusil zaklínadlo aktivovat, kdyby už před týdnem věděl o tom, co věděl teď.
Konec konců, ceremoniál Cambiare Podentes byl založený na sexu. A bylo by naprostým bláznovstvím předpokládat, že nedávná oběť znásilnění, by mohla být schopná…
-

Madurare 009B/3

13. března 2011 v 21:22 | Jordan Grant |  Cambiare Podentes - Madurare
KAPITOLA 9B/3
-
Dny také probíhaly klidně a nerušeně.
V poslední době Harry hodně chodil na vycházky a pokaždé stále dál od hradu. Zatím během svých výletů nepotkal živou duši, ale k nějakému znepokojení beztak neměl důvod. Mnoholičný lektvar nemohl zklamat tak jako náhle přerušené kouzlo. Harry se smutně pousmál.
Určitě ne mnoholičný lektvar uvařený Severusem.
Vlastně ho tak Severus chránil dokonce i tehdy, když nebyl s ním. Zvláštní pocit.
Harry nebyl zvyklý, aby se o něj někdo staral.
-
*Jak obdivuhodně se všechno urovnalo*, -pomyslel si najednou, když klouzal pohledem po nekonečné krajině, ležící před ním. *Všechno je tak... správné*, napadlo ho.
Ano, věděl, že je otrokem. Ale kdo ví proč se to nezdálo důležitým. Nijak ho to netrápilo - alespoň teď ne.
Protože v současné době a v této situaci byl Harry bez ohledu na otroctví, spokojenější, než kdykoliv jindy.
Zaprvé dřív nikdy neměl domov.
Skutečný domov, kde by mohl žít celý rok. Teď ten domov měl, a stalo se jím místo, které by si bez zaváhání vybral, kdyby měl takovou možnost. Bradavice.
Neusadil by se ve sklepení, ale Severus to chápal, a přidal ke svým pokojům i místnosti nahoře.
Pro Harryho.
-
Nikdy neměl čas jen sám pro sebe. Čas, aby mohl prozkoumat nejen hrad a okolí, ale také to, co ho vlastně baví - své zájmy.
V knihovně našel knížku o zaklínadlech nápomocných při oživování kreseb. Od té doby strávil téměř každé ráno několik hodin, nad svými skicami. Zatím se mu nepodařilo dosáhnout zvláštních úspěchů, ale každým dalším pokusem, se blížil k vytčenému cíli. Zjistil, že se mu skutečně líbí experimentovat s obrázky.
Severus se mu onehdy podíval přes rameno a podotknul, že Albusovy ruce nevypadají úměrně. Doporučil Harrymu, aby si příště, až budou blízko obchodu s knihami, koupil mudlovskou knížku o technice malby.
-
Volný přístup k penězům a možnost koupit si co chtěl, v nemalé míře také Harrymu pomáhalo cítit se v pohodě a zvyknout si na nový život. Také to bylo nezvyklé.
Během školního roku si kupoval věci jen podle toho, jak je mohl v létě schovat před Dursleyovými.
Kromě toho nevěděl, kolik peněz vlastně v trezoru má. Nevěděl, že může požádat o výpis z účtu.
A také si neustále dělal starosti, že všechno utratí a nedokáže zaplatit školné.
*Přinejmenším mi někdo mohl vysvětlit, co to jsou úroky*.- přemýšlel Harry.
-
Severus byl vždycky připravený o takových věcech mluvit.
Harryho kamarádi většinou o záležitostech dospělých kouzelníků věděli stejně tak málo, jako on sám, a obšírný výklad ředitele měl za následek spíš ještě větší zmatek, než aby cokoliv vysvětlil.
Ale teď měl Harry možnost se zeptat. Konečně.
To byl příjemný pocit.
-
Přestože byl do konce života zotročený, teprve nyní se začal cítit svobodným.
*Ano, to je to*.-uvědomil si Harry.
*Cítím se Severusem volný. A v bezpečí. Nejenom proto, že nikomu nedovolí, aby mi ublížil. Dovolil mi také, abych byl sám sebou. Dal mi svolení dělat, co se mi líbí - alespoň do té míry, do které mohl*.
A čas. To byla další věc, kterou mu Severus nyní dával.
Řekl, že Harry na sebe moc tlačí, že si musí udělat přestávku.
A Severus držel slovo.
-
Ale čas... nebyl to, co Harry potřeboval.
Potřeboval se dostat přes svou pevnou zeď, do které stále narážel - znova a znova. Musel najít způsob, jak ji smést z cesty.
Při pomyšlení na to, co na něj čeká na druhé straně stěny, se Harry najednou roztřásl. Obrazy, které tak pečlivě vytěsnil ze své mysli, se mu najednou znova začaly objevovat před vnitřním zrakem.
Připoutaný k posteli slyší chrochtání Bolea a Talmadgeho, když ho po řadě znásilňují. Pálivá oslepující bolest...
-
"Ne, ne! To se nebude opakovat. Se Severusem ne! Ten se mnou tak nebude nikdy jednat. S ním se to nebude podobat znásilnění..."
Ale i když se o tom přesvědčoval, přesto tomu Harry nedokázal úplně věřit.
Pokoušel se vzpomenout na to, co cítil při sexu se Severusem.
-
Váha a tlak Severusova těla vznášejícího se nad ním při frottáži. Nárazy boků, lubrikantem zvlhlé penisy, klouzající po sobě navzájem...
Ale vzpomínky v něm pouze zvedly vlnu paniky.
Harry cítil, jak se mu zrychlil tep a okamžitě měl zpocené, lepkavé dlaně.
*Potřebuju to udělat. Musím. Musím tím projít - překonat tu zeď*.- přemýšlel Harry, a beznaděj mu svírala krk.
Ale vždyť na to nedokáže ani myslet! Co má dělat, aby se odvážil?
Jak se má přinutit, aby Severusovi dovolil...
-
Přinutit! To je ono! Compulsio! Kouzlo donucení.
Najednou si Harry vzpomněl, co cítil, když ho na něj tehdy na zkoušku Severus použil.
Vzpomněl si, na neúprosnou potřebu a touhu splnit cokoliv oč Severus požádá.
Potřebu donutit sám sebe k podrobení...
-
Jaké by to bylo, kdyby Severus to kouzlo použil, aby mu pomohl tu pevnou zeď prolomit?
Harry se otřásl, když si to pokusil představit.
Ne, ne! To nedokáže. To je hrozné. Odporné.
Okamžitě zatoužil po horké koupeli a žínce, aby ze sebe odrhnul i jen tu samotnou, ohavnou myšlenku.
-
Na druhou stranu, jaképak skrupule, když ho to může zachránit.
Při představě, jak Severus na něm bude ležet, přitiskne ho k posteli, vnikne do něj a bude do něj uvnitř vrážet - pocítil Harry záchvat nevolnosti.
Ale pomyšlení na smrt bylo horší.
Dobře, kdyby musel zemřít jenom on. Ale všichni jeho přátelé...
Řád, Albus, Severus...
-
Harry nedokázal zůstat nehybně sedět a prudce vyskočil na nohy.
Musí se vrátit do hradu. Do bezpečí.
Naposledy přelétl pohledem okolí a otřel si dlaně o džíny.
Ano, zcela jistě Compulsio. To je jediné, co zbývá - jediné řešení. Jiný způsob jak překonat zeď neexistuje.
Mladík rychlým krokem zamířil směrem ke hradu.
Compulsio. Promluví si o tom se Severusem.
Ještě dnes.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte prosím, na hodnocení. Díky.
-
-
 


Madurare 009B/2

13. března 2011 v 21:19 | Jordan Grant |  Cambiare Podentes - Madurare
KAPITOLA 9B/2
-
Neděle, 12, července 1998 - 14:13
-
Harry se rozhodl, že si udělá přestávku na vrcholku kopce. Jakmile se dostal na vyhlídnuté místo, shodil ze zad batoh a posadil se.
Z vrcholu se mu otevíral pohled na Černé jezero a dálce mohl vidět spoustu dalších malých jezírek, na které skotská krajina byla tak bohatá.
Tohle bylo dobré místo, aby si snědl oběd, který si vzal v kuchyni před odchodem z Bradavic. Bylo dobře, že vždycky první doušek mnoholičného lektvaru spolkl až za hranicemi hradu, jinak by ho Dobby nepoznal.
Nebo možná poznal.
O magické síle domácích skřítků nemohl říct nic určitého. Ano, byla spousta věcí, o kterých věděl příliš málo na člověka, který se chystal pomáhat učiteli Obrany proti temné magii.
-
Pochopitelně, bude jenom asistent, ale pokud znovu dostanou učitele podobného Lockhartovi, nebo Umbridgeové?
Ačkoliv Harry musel připustit, že dotazníky některých kandidátů vypadaly velice slibně.
Albus domluvil několik pohovorů na příští týden a pozval Harryho, aby se jich také zúčastnil. Takže byla velká šance, že se jim podaří vybrat někoho, kdo opravdu má dobré znalosti pro tento předmět.
-
Harry si ukousnul sousto obloženého chleba s kuřecím masem a opřel se dozadu o ruce.
Myšlenky se mu v ten okamžik rozběhly jiným, víc deprimujícím směrem.
Jestli nedokáže zvládnout svůj... problém, tak jaký bude rozdíl v tom, kdo bude učit obranu?
Harrymu to už bude jedno. Bude mrtvý.
-
A studentům to brzy bude také jedno.
Harryho smrt bude nakonec znamenat definitivní vítězství temnoty, nad silami dobra.
Tak to říká proroctví.
Jak dlouho přetrvají Bradavice, když se vlády chopí temnota?
O, Bože. Jeho kamarádi pravděpodobně zemřou jako první, a vzhledem k tomu, jak si Vol... Temný pán na hřbitově hrál s ním samotným, nejspíš by chtěl, aby ze začátku jak se patří trpěli. To se mu přece líbí. Mučení.
Hermiona na tom bude nejhůř, vždyť je mudlorozená. Ale mohl by to být i Ron.
Možná v očích Temného pána je čistokrevný *zrádce*, horší než narozený mudlům.
A co když za nejhoršího zrádce bude pokládán člověk jako Severus, který zabíjel Smrtijedy, jen aby ochránil Harryho? Temný pán o tom nemusí vědět, ale jeho pozornosti jistě neunikne, že Severus začal vynechávat schůzky.
-
Severuse umučí k smrti.
A všechny členy Řádu také. Vždycky stáli za ním za všech okolností. Uvěřili jeho vyprávění o tom, co se stalo na hřbitově, když celý magický svět raději schoval hlavu do písku, a Harryho nazval bláznem. Zemřou jeden po druhém a bude to Harryho vinna, jestli nenajde způsob jak udělat to, co udělat musí.
Ano, Jinak to nepůjde. Musí překonat ten... odpor.
Musí přestat být takovým zbabělcem - přestat tuhnout při každém dotyku, znovu a znovu.
Ať pro to bude potřeba cokoliv - je jeho povinností najít východisko.
-
Jenže problém byl, že východisko patrně vůbec neexistovalo. Harry už o tom byl prakticky přesvědčený.
Snažil se ze všech sil večer co večer. Nechtěl tak reagovat - ztuhnout a stáhnout se, trhat sebou a prosit, aby Severus přestal. Ale jeho vlastní tělo rozhodovalo za něj - i když by si on sám, za takové chování s potěšením uštědřil kopanec. Musí zapomenout na svou nechuť.
Je pravda, že člověk, který prožije znásilnění, potřebuje pro vzpamatování hodně dlouhou dobu.
Ale Harry čas neměl. Vůbec žádný.
Zůstávalo méně než dvacet dní. To nestačilo. Tím si byl Harry jistý.
Tak co mu zbývá?
-
Harry si znovu dal doušek mnoholičného lektvaru. Odporná chuť. Zapil ho dýňovou šťávou a ukousl si další kousek obloženého chleba.
Dalo by se říci, že kdyby nebylo tohoto problému, tak by jeho život byl docela přijatelný - dokonce bez ohledu na otroctví. A přijatelný nejenom z toho důvodu, že teď má dostatek jídla.
Prostě všechno bylo... prima. Skutečně všechno.
Se Severusem vycházeli výborně. Harry se v jeho společnosti cítil volně.
Život s ním se vůbec nepodobal tomu, co si Harry představoval, když poprvé pochopil skutečnou podstatu věštby.
-
Jistě, Severus zůstával urážlivý a jízlivý, ale jeho poznámky už Harryho nežahaly tak jako dřív. Teď je dokonce považoval za zábavné.
Patrně to bylo díky tomu, že věděl - že jím Severus ve skutečnosti nepohrdá. Nemohl.
Každé ráno se při snídani bavili, a každý večer u večeře jejich diskuze probíhaly v přátelském ovzduší a byly velmi poučné. Bez jakýchkoliv pochyb, zajímavé pro obě strany.
Občas si spolu povídali dlouho do noci i v posteli.
Severus rád mluvil o problémech, se kterými se setkal při vývoji svých posledních lektvarů.
-
Harry se tomu dost často smál - copak si Severus opravdu myslí, že by mu Harry mohl poskytnout pár skvělých nápadů, nebo říci, kde má hledat chybu?
Ne. Samozřejmě ne. Severus dobře věděl, s kým mluví.
Ale vysvětlil Harrymu, že když hovoří o problému nahlas, tak často přijde na jeho řešení, mnohem rychleji. A většinou to tak i dopadlo. I když Harry občas usnul, ještě během Severusova výkladu.
-
-

Madurare 009B/1

13. března 2011 v 21:00 | Jordan Grant |  Cambiare Podentes - Madurare
Kapitola 9B/1
-
Na druhou stranu mladík nebyl vystrašený ani nervózní.
Do jeho jednání se vloudila pouze lehká nejistota, když ulehnul do postele tváří doprostřed a odhodil přikrývku před sebou, jako pozvání pro Severuse.
"Když se probouzíme, obvykle mě objímáš zezadu - ale teď bude určitě lepší zůstat tváří v tvář."
Podle všeho byl Harry stejně trochu nervózní, když musel nahlas říci něco tak zřejmého.
Severus se zdržel komentáře, ale ne jen kvůli tomu, že nechtěl donutit mladíka, cítit se ještě víc trapně.
Důvodem byly spíš pochybnosti, jestli dokáže udržet běžný tón.
-
Uložil se do postele a přitáhl se k Harrymu tak blízko, že se mohl ústy pohodlně dotknout těch Harryho.
Severus začal s lehkým opatrným líbáním. Toužil po svém milenci příliš silně a měl obavy z toho, že se neovládne a udělá něco, co přestoupí hranice obyčejných polibků.
A, že je přestoupí o hodně.
Kéž by mohl natáhnout ruku a cítit ve své dlani ten mladý tvrdý penis - cítit, jak Harryho tělem proběhne slastný záchvěv vyvolaný jeho dotekem - tak jako dřív...
Muž stiskl pěsti, aby nedovolil rukám tu myšlenku uskutečnit.
Ale tak či onak, nedokázal se zastavit a jeho rty se stávaly víc a víc neodbytnými. Severus je pootevřel a jazykem vnikl do Harryho úst.
Z hrdla se mu vydralo hluboké zasténání - penis připravený explodovat si žádal potěšení a konečné uvolnění.
-
Harry na polibek odpověděl, i když zdaleka ne tak náruživě. Přesto mladíkův dech nezůstal klidný. A to už něco znamenalo. Podle všeho byl Harry v napůl vzrušeném stavu, který se už několikrát pokoušel Severusovi vylíčit. Tentokrát byl lektvarista plně odhodlaný pomoci Harrymu překonat jeho zeď.
Spustil ruku na Harryho záda, sjel dlaní podél páteře až ke kříži, ale pod pásek kalhot se proniknout nepokoušel. Mladíka to vždycky odradilo a donutilo skončit.
Prohloubil polibek ještě víc a přitáhl si milence tak blízko, že se jejich dech slil v jeden. Lektvaristův dlouhý a tvrdý penis sevřený pod látkou kalhot, byl těsně přitisknutý k Harryho boku. Mladík si toho musel všimnout, ale nedával najevo žádné příznaky nepokoje.
-
Se spokojeným zavrčením zkusil Severus změnit polohu, aby se pokusil zvýšit tření.
V tu chvíli mu přišlo naprosto normální přehodit jednu nohu přes obě Harryho a uvelebit se tak, aby se jeho penis otíral o mladíkův bok. Dřív než se Severusovi podařilo byť jen jedinkrát vyrazit svými boky kupředu, Harry se prudce odtáhl se zatajeným dechem.
"To nedělej," vydechl ztěžka.
Slova zazněla, jakoby to Harryho stálo hodně sil vymáčknout je ze sebe.
" Ne-nedělej. Prostě ne tohle."
Severus zůstal ležet bez pohnutí. Pak zvolna kývnul.
-
"Netisknout se k tobě?"
Harry vydal přiškrcený zvuk.
"Jo, to není moc, ale chtěl jsem spíš říct..." - nervózní polknutí - "Nedrž mě dole."
Lektvarista se natáhl, přichystaný pohladit Harryho po napjatém rameni, ale rozmyslel se a nechal ruku opět klesnout, aniž by se chlapce dotkl.
"Promiň Harry."- řekl.
Běžně se Severus omlouval jen vyjímečně, ale v současné době mu nedělalo problém, aby tak jednoduché slovo pronesl. Upřímnou lítost necítil tak často.
Když přehodil svou nohu přes Harryho stehna, připadalo mu to jako logické pokračování toho co se dělo. Ale teď ten pohyb vypadal jako vrchol hlouposti.
-
Harry trochu trhaně přikývnul.
"To je v pořádku. Je to moje chyba. Musím to překonat, ale když jsme moc blízko, já jakoby... vracím se zpátky k... no to je fuk."
Tentokrát se Severus mladíka dotknul - jemně mu přejel prsty po ruce.
"Není možné čekat, že něco takového překonáš za chvíli."
"Celý můj život je v prdeli." zavrčel Harry a zamračil se.
"A vždycky byl." - dodal.
Na okamžik se odmlčel a díval se stranou.
Potom znovu zachytil Severusův pohled a celé tělo se mu napjalo.
-
"Ale to neznamená, že ten tvůj musí být taky.
Chci říct - vím, že čekáš daleko víc... tedy v sexu. A já jsem povinný ti to dát - ale já to prostě nedokážu. I když mohl bych třeba..."
Vypadalo to, že se Harry musí nutit, aby svou myšlenku vyslovil nahlas - stejně jako když Severuse zval k líbání v posteli. Nakonec se k tomu přiměl.
"Kdybys třeba chtěl... já mohl bych ti... no...pomoci rukou. Pokud si to přeješ."
Harryho tón ale vypovídal o tom, že přání bude zcela očividně jednostranným.
-
Severusův penis ještě pořád naříkal, i když už nebyl tak tvrdý jako před chvílí. To mu dovolilo říci to, co bylo potřeba - místo toho, co opravdu chtěl.
"Jenom pokud si to přeješ ty, Harry. Není to tvá... povinnost, i když se domnívám, že právě to si myslíš."
"Ale předpokládá se, že ti budu poskytovat uspokojení..."
Severus si pomyslel, že jeho domněnka byla správná. Harry mu nabízel sex z milosrdenství.
Nevěděl, jestli se má urazit, nebo být rád.
-
V každém případě byl příliš hrdý, aby nabídku přijal.
Potřeboval, aby ho Harry chtěl.
Přál si, aby se jejich vztah opět stal takovým, jako byl dřív.
-
Ano jako dřív. Jednou mu Harry laskal penis rukou a bylo to báječné. Mladík lapal po dechu a sténal. Z jeho těla a pohybů se dala vyčíst touha a nesmělost - byl vzrušený, chtěl ho a nevěděl, co má se svou touhou dělat. A potom v době rituální koupele, Harry tak obdivoval Severusův penis, bylo naprosto zřejmé, že se mu líbí dívat se na něj a dotýkat se ho.
Severus sex potřeboval - ale ne tuto neochotnou nabídku rychlého uvolnění, bez příjemných pocitů z mladíkovy strany.
Nechtěl, aby milování u Harryho vyvolávalo odpor.
-
"Moc na sebe tlačíš." - řekl natolik klidně, jak jen dokázal. "A teď i na mně, ale víc na sebe. Polibky každý večer zřejmě nepomáhají. Domnívám se, že by stálo za to udělat si na několik dní přestávku, dřív než to zkusíme znova."-řekl Severus a vstal z postele.
Doufal, že ho Harry požádá, aby zůstal.
*Ale já tě chci potěšit,*- řekne mladík. * jsem moc nervózní, Severusi, proto říkám - ne. Rád se tě dotýkám, a chci to udělat znova...*.
-
Jenže Harry samozřejmě nic z toho neřekl. Jen se vytrvale díval stranou, dokud Severus nedošel ke dveřím koupelny, aby si dal - obvyklou záchranou sprchu - další v pořadí.
-
-

Madurare 009A/3

13. března 2011 v 20:51 | Jordan Grant |  Cambiare Podentes - Madurare
KAPITOLA 9A/3
-
"Promiň. Myslel jsem si… "
-
Severus opatrně zvedl Harryho tvář za bradu a podíval se mu rovnou do očí.
"Harry, nechtěl bych tě tak, jako tě chci teď, kdybys nebyl mužem. Nemusíš se bát, že s tebou budu zacházet jako se ženou."
"Nezacházíš se mnou ani jako s otrokem."-zamumlal chlapec.
"Mluvili jsme o tom před ceremoniálem. Zaklínadlo je určené pro milence. Otroctví - je nutný, ale
nepodstatný doplněk. Tak začneme?" - Severus položil dlaně na mladíkova záda a lehce ho přitáhl k sobě.
-
"Hmm… co se týká výšky, myslím, že jsi od konce semestru trochu povyrostl."
Harry se podíval napravo a nalevo, jakoby chtěl najít něco, s čím by mohl svou výšku porovnat.
"Opravdu? Ale vždyť to není tak dlouho, jak bych mohl natolik vyrůst, aby to bylo vidět?"
"Dobře se stravuješ - to rychlému růstu napomáhá."
Harry se přestal rozhlížet a usmál se. Na okamžik vypadal zcela uvolněný.
"Nedokážeš si ani představit, jak ohromné je mít vždycky dost jídla. Dřív pro mě bylo nejsložitější jak přežít léto. Asi bych skutečně umřel hlady, kdybych neměl své kamarády, kteří mě celou dobu po sovách něco posílali."
Severus se začal pohybovat v rytmu hudby a Harry aniž by si to uvědomoval, jeho pohyby lehce opakoval.
"Poslyš, jak dlouho si myslíš, že ještě budu růst?"
"Těžko říct. U kouzelníků bývá obvyklé, že neustále rostou do 21 let a někdy i déle."
-
Lektvarista se otočil, aby s Harrym neskončil v krbu a klouzali dál podle hudby.
Harry se znovu bez problémů přizpůsobil krokům partnera. Severus nechápal, proč si mladík vůbec dělal starosti s tím, že neumí tancovat.
"Určitě je na to nějaký lektvar."
"Nemáš ho zapotřebí."-odpověděl Severus. "Zejména když bude tvou povinností trénovat hráče famfrpálu. Lektvar urychlující růst, děla kosti příliš křehké." *Nemluvě o sexuální dysfunkci. * - ale to už neřekl nahlas.
"Ah tak. Pak musím doufat, že se jednou ocitnu nad tebou normálním způsobem."
-
Severus měl dojem, že teplota v místnosti během okamžiku stoupla o několik stupňů. Harry si patrně neuvědomil, že jeho slova vyzněla jako rozmarná narážka na cosi jiného.
Lektvarista se div nezalkl touhou popíchnout mladíka svou odpovědí. Co by dal za to, aby si dokázali vyměňovat lehké dvojsmyslné narážky.
*Oh, ale já bych dal přednost tomu, kdyby ses raději ocitnul pode mnou, Harry… *
Ale Harry, samozřejmě neměl v úmyslu dráždit svého partnera.
"Není možné předvídat, do jaké výšky nakonec vyrosteš." -prohlásil Severus a moc se snažil, aby jeho hlas zněl dostatečně vážně. V duchu si ovšem pomyslel, že ho Harry jen sotva kdy přeroste.
Dobrá strava nyní sice kompezovala újmu, kterou mladíkovi způsobili příbuzní, ale přesto nemohla dělat zázraky.
-
Severus si přitáhl chlapce ještě blíž a udělal další obrat, tentokrát širší. Harry se trochu zarazil, ale rychle opět chytil rytmus. Tancovali dál - pohupovali se podle hudby, občas měnili směr a jejich sladěný pohyb narušily chybné kroky jen málokdy.
Lektvarista si pomyslel, jak dobře se k němu Harry hodí, právě díky své výšce a tělesné konstrukci. Neodolal a znovu si těsněji přitiskl mladíka k obnažené hrudi.
Severusův penis o sobě dával vědět od začátku jejich tance. Teď už byl zcela postavený a dožadoval se pozornosti. Pocity, které vzbuzovalo těsné objetí při tanci, byly natolik podobné pocitům při milování, že se Severus jen s velkým úsilím držel, aby se o Harryho nezačal třít.
Jestli to je všechno, co může očekávat - pomyslel si Severus - tak to přijímá, dokonce i když ho to může připravit o rozum.
-
Harry bezpochyby partnerovu erekci cítil. Jako obvykle se napjal. Přesto dál tancoval, aniž by se mu na tváři odrazily jakékoliv emoce.
Bylo víc než zřejmé, že vzrušený není.
Ještě další kolo po pokoji.
Severus cítil bušení Harryho srdce. Tak blízko - a přitom tak daleko byl teď mladík od něj.
Tlukot klidný, rovnoměrný. Ani stopa paniky - ale také žádná stopa touhy.
-
Nakonec si Severus uvědomil, že už toho víc nesnese. S potřesením hlavy ustoupil nazpátky.
"Myslím, že je čas, abych šel do sprchy." -řekl popuzený zakolísáním svého hlasu.
"Ne, ne." - protestoval Harry, a když se muž otočil k odchodu, chytil ho za předloktí.
"Neměl jsem v plánu, že budeme jenom tancovat - počítal jsem, že se budeme i líbat. Můžeme hned začít?"
Severus si byl jistý, že zcela určitě exploduje, jestli teď Harryho políbí.
Ta jistota se ještě zvětšila, když mladík pokračoval:
"Víš, hodně jsem přemýšlel o tom, jak máme dál postupovat. Patrně bychom měli zkusit ložnici... uhm…postel? Jestli nejsi proti?"
-
Severus měl okamžitě sucho v ústech. Věděl, že se chová hloupě. Harry bez jakýchkoliv pochyb, ještě nebyl na sex připravený a Severus to dobře věděl. Ale pouhá myšlenka na polibky v posteli způsobila, že jeho úd ztuhnul ještě víc. Harry to nemohl cítit - stáli od sebe na vzdálenost několika kroků. A nemohl nic vidět.
Ale věděl to. Zcela určitě už svého partnera dostatečně znal.
Mladík sice lehce zbledl, ale jako skutečný Nebelvír odhodlaně narovnal ramena.
"Půjdeme."-řekl odhodlaně.
Severusovi se nelíbilo cítit se jako překážka, kterou se Harry chystá překonat.
Ale mladík se teď nemohl chovat jinak. Ne potom, čím před nedávnem prošel.
-
Nechali jazzový sextet v obývacím pokoji dál hrát, a vešli do ložnice.
Jedno zaklínadlo - a zapálené svíčky měkce ozářily pokoj.
Zvláštní, proč je tak vzrušený - přemýšlel Severus. Spali s Harrym v jedné posteli každou noc, a každé ráno se probouzeli ve společném objetí.
Přesto vyhlídka na polibky a mazlení v posteli ho vzrušovala tak silně, že jeho penis bolestně naříkal.
Škoda, že Harry necítil to samé.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, klikněte prosím na hodnocení. Díky.
-

Madurare 009A/2

13. března 2011 v 20:48 | Jordan Grant |  Cambiare Podentes - Madurare
KAPITOLA 9A/2
-
Lektvarista zjistil, že Harryho přitahovaly ty nekýčovitější suvenýry. Laciné turistické smetí.
Ne, opravdu, popsat jinými slovy to, co si mladík koupil, nebylo možné. Dokonce se mu líbily ty odporné mudlovské rámečky na fotografie, dovážené z Tchaiwanu. Z plastu!
Přesto Severus nákup takového haraburdí nijak nekomentoval.
Přál si, aby Harry měl z cestování radost.
-
"Chtěl jsem tím spíš říct - kdy jsem mohl jít do obchodu sám?" -upřesnil Harry. -"Ne, že bych měl chuť někde chodit samotný, leda tak po kopcích kolem Bradavic. Jenže nemůžu přeci prosit Albuse, aby šel se mnou, protože ti chci koupit košili. Ale třeba bych pro tebe něco mohl vybrat v tvém doprovodu."
Taková perspektiva vyhovovala Severusovi o hodně víc. V tom případě bude alespoň moci odlákat Harryho pozornost od úžasného oblečení, které by určitě vybral, kdyby ho nechal bez jemného vedení.
-
"Myslím, že musíme najít nějakého krejčího v Římě."-souhlasně řekl Harry s přikývnutím. A hned také jakoby chtěl vyvrátit Severusovo přesvědčení o své roztržitosti, dodal:
"Ale musíš mi slíbit, že budeš překládat každé moje slovo. Bylo by nečestné, kdybys říkal jenom to, co bys chtěl ty. To by potom všechno skončilo zase u těch samých věcí s milionem knoflíčků.
Čtyřicet dva - to rozhodně není milion, ale místo toho, aby vznesl další připomínku, se Severus obrátil a začal rozepínat Harryho košili. Ta měla jen devět knoflíků. Jenže on by dokonce dal přednost tomu vidět Harryho v košili úplně bez knoflíků. Nebo v měkkém bavlněném tričku, přiléhavém a čitelně vykreslujícím obrysy přitažlivého těla. V tričku, které je možné svléknout jedním pohybem.
Pomohlo mu to v určité míře pochopit Harryho znechucení, které u něj vyvolávaly nekonečné řady knoflíků na Severusových oblíbených šatech.
-
Během okamžiku byli oba svlečení do pasu, ale Harry se ani nepohnul Severusovým směrem.
Trochu divné.
Harry už neprojevoval ostych, dokonce ani tehdy, když se ráno probouzeli těsně přitisknutí jeden k druhému a Severusův tvrdý penis se mladíkovi otíral o bok při hledání úlevy. V takové chvíli se ještě vždycky napjal, ale nezdál se v rozpacích. Byl to jenom reflex. A v posledních několika dnech se Harry ani neodtahoval.
Nic neříkal a klidně zůstal ležet v sevření lektvaristových paží.
Zřejmě si tak chtěl zvyknout na Severusovu erekci tisknoucí se k jeho kůži.
Ale stejně tak bylo zřejmé, že tento pocit mladíkovi nepůsobil radost.
-
"Ehm… uvědomuješ si, že jsme nikam nepostoupili?"-zeptal se Harry.
"Myslel jsem, že by změna prostředí mohla pomoci."
Severusovy myšlenky v okamžiku přeskočily k ložnici. A potom vzápětí k Paříži a Benátkám - ke dvěma pokusům o změnu prostředí, které nic nepřinesly.
"A...?"
Harry se zamračil.
"Ne, *prostředí* není to správné slovo. Spíš nálady. Prostě… "-odkašlal si, - "vždycky když večeříme v magické restauraci, tak tam tancují."
Óó. To nebyla žádná neuvěřitelná náhoda.
-
Když si v tehdy v restauraci v Bergenu všiml, že Harry s údivem a hlavně zájmem pozoruje tancující mužské páry, začal Severus na dalších cestách schválně vybírat podobné podniky. Dokonce tomu věnoval víc pozornosti, než dvojjazyčnému menu. Nakonec jídelní lístek mohl vždycky přeložit a dokonce se mu líbilo, když mladíkovi pomáhal s výběrem.
"Vždycky mě zveš, abych si zatancoval,"-pokračoval Harry. "A já odmítám, že tam je moc lidí. Ale já bych stejně nešel, protože ve skutečnosti tancovat neumím. Takže jsem si myslel, že mě to možná naučíš? A navíc to určitě taky pomůže."
Severus se automaticky sehnul pro košili, kterou Harry odhodil na podlahu, ale chlapec ho zastavil, když ho chytil za zápěstí.
"Ty si opravdu myslíš, že jsem idiot? Že jsem ti svlékl košili jenom proto, aby sis ji okamžitě zase oblékl?"
Oh. Harry měl v úmyslu tancovat do pasu svlečený.
-
Severus cítil, jak mu lehce zvlhly dlaně. V takovém stavu nikdy dřív netancoval.
Vzrušení se smísilo s překvapením z toho, že takový nezkušený mladík, jako Harry, mohl přijít s tak… inspirující myšlenkou.
Harry zatáhnul Severuse za ruku, kterou už držel.
"Přikouzlíš nám hudbu?"-zeptal se. "To zaklínadlo, co používáš, jsem v knihovně našel, ale nástroje mě hrát odmítají."
"K tomu je potřeba určitá znalost autora a skladby."-zamumlal Severus. Přešel na volnou část pokoje a Harryho vedl za sebou. "Jakou hudbu sis přál?"
"O tom se v knihách nepíše."
Severusův hlas dostal vážný tón.
"Proto tady v Bradavicích máte učitele - a nejenom knihy.
-
Namířil hůlkou do rohu a vyčaroval několik nástrojů hrajících pomalý, měkký jazz a pak ji znovu schoval do kapsy.
Zůstali stát tváří v tvář, jen pár centimetrů od sebe.
Harry nějakou dobu poslouchal hudbu a pak řekl:
"Hmm… Tak odkud začneme?"
"Předpokládám, že jsi asi sotva měl v úmyslu naučit se nějaký formální společenský tanec."
I když to vlastně bylo jen dobře. Severus nevěděl, jestli by si v tuto chvíli vůbec dokázal vzpomenout na kroky - natož aby je byl schopný někoho naučit. Harry bez košile byl příliš rozptylující.
-
"Jenom obyčejný pomalý tanec. Takový jako jsme viděli."-Harry se natáhl vzhůru, a rukama objal Severusovu šíji. - "Tak?"
"Ano. Vůbec to není složité. Ve skutečnosti všechno, co musíš dělat - je kolébat se do rytmu hudby a sledovat pohyby partnera."
Harryho chřípí se zachvěla. Vydal zvuk, který vyjadřoval jeho podrážděnost.
"Hádám, že chceš vést. Pokládáš mě za ženskou?"
Severusovi se otázka nelíbila, ale hodnotil, že se ji Harry rozhodl položit nahlas. Vlastně ještě nedávno se mladík nedokázal orientovat ve zvláštní roli, kterou mu vnutilo Cambiare Podentes.
"Jsi menší - to je všechno," - řekl klidně Severus. "Nevím jak je to u mudlů, ale v magickém světě většinou vede ten vyšší muž."
"Aha." Mladíkův hněv okamžitě vychladl.
-
-

Madurare 009A/1

13. března 2011 v 20:45 | Jordan Grant |  Cambiare Podentes - Madurare
KAPITOLA 9A/1
-
Úterý, 7, července 1998, - 20:22
-
*Harry na sebe příliš tlačí. *-pomyslel si Severus. *Je to pochopitelné, protože termín stanovený proroctvím se každým dnem blíží, ale takové napětí může vést jen k opačným výsledkům. *
Kdyby dokázal přimět mladíka, aby se uvolnil, jejich večery by mohly probíhat mnohem slibněji.
Tím si Severus byl jistý.
-
Doufal, že cesty do zahraničí pomohou, ale ukázalo se, že všechny jejich intimní pokusy končily úplně stejně bez ohledu na to, jestli den strávili v Paříži, nebo Benátkách.
Harrymu se cestování líbilo, to bylo zřejmé. Dokonce si prostudoval cestovní průvodce, aby věděl předem, co chce vidět a opravdu navštívili ta nejzajímavější místa. Dalším městem, které měli vybrané, byl Řím.
Ano, Harry byl skvělým společníkem na cestách.
A nikdy nic nenamítal, když se ho Severus pokusil políbit - na cestách stejně, jako doma.
Ale polibky a mírné laskání - byla jedna věc.
-
Jakmile se dotyk stal trochu víc intimní, Harry okamžitě řekl *ne*. Nebo se odtáhl.
Nebo - což bylo ještě horší - začal se omlouvat, jakoby to byla jeho vinna, že mu nahání hrůzu vyhlídka na milování. V takových okamžicích si Severus přál, aby Bole a Talmadge byli ještě naživu, a on je mohl nechat trpět znovu a znovu.
Stále Harrymu říkal, že si musí přestat dělat starosti se svými narozeninami, ale ten to pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven.
-
Severus zaslechl zvuk otvíraných dveří a položil časopis, který se celý večer pokoušel číst. Beztak se mu z něj nepodařilo zapamatovat ani slovo, protože v posledních dnech pro něj bylo těžké soustředit se na odborné texty. Veškeré jeho myšlenky se točily kolem toho, jak pomoci Harrymu.
Bohužel se nedalo říct, že by ho napadlo něco nového.
-
"Myslel jsem, že si přineseš dezert sebou." -řekl Severus, když se Harry posadil vedle něho. "nebo jsi už všechno snědl v kuchyni?"
"Ne, nenašel jsem Dobbyho."
"Pracují tu i jiní skřítci." - Severus začal masírovat Harryho šíji a potěšilo ho, když si všimnul, jak ochotně mladík naklonil hlavu, aby mu umožnil lepší přístup.
"Vůbec nechápu, proč ses rozhodl jít si pro dezert sám, vždyť se potřebuješ jen dotknout hůlkou stolu a okamžitě ho dostaneš."
"Asi jsem se prostě chtěl projít."
Severus potřásl hlavou a dál hnětl Harryho napjaté svalstvo.
-
"Celé tyto dny neděláš nic jiného, než že se procházíš. Patrně jsi už propátral každý centimetr Bradavic."
"Jo, žádné tajemství už nezůstalo. Věděl jsi, že v mrzimorské společenské místnosti, žije skutečný jezevec? Asi sotva to je nějaký zvěromág…"
"Jmenuje se Helga,"-poznamenal Severus. "Mrzimor se nikdy nevyznačoval bohatou fantazií."
Harry vytáhl z kapsy na několikrát přeložený list pergamenu. Byla to mapa Pobertů.
"Nemyslím, že bych ji ještě potřeboval. Ledaže bych se vydal do opuštěných chodeb. Ale půdorys si zhruba pamatuji. Dokonce trochu rozumím zákonitostem, podle kterých se přesunují schodiště."-Harry se na okamžik odmlčel a pak pokračoval:
"Myslel jsem, že bych mohl začít chodit ven na stadion, místo toho, abych létal kolem věží."
-
*Takže Harry se začal cítit víc jistý *. Pro Severuse bylo příjemné vidět pokrok i v tomto směru.
"Chtěl jsem se zeptat,"-pokračoval Harry, - "dovolíš mi samostatně používat mnoholičný lektvar? Chtěl bych se projít po okolí, ale kdybych na někoho narazil, bylo by lepší, aby nepoznal, kdo jsem.
Severus pochopil, že pod slovem *někoho* měl mladík na mysli Smrtijedy.
I když vzhledem k tomu, že si Harry dobře uvědomoval svůj *věhlas*, bylo možné sem započítat i spoustu dalších obdivovatelů a zvědavců.
Lektvarista překvapil sám sebe, když si uvědomil, že by nechtěl, aby jeho Harryho obdivoval ještě někdo jiný, kromě něho.
-
"Nepotřeboval jsi připomínat, aby sis vzal další dávku lektvaru, když jsme byli ve Francii, nebo Itálii."-řekl.
Pak si Severus všimnul, že mimoděk začal obtahovat prstem linii Harryho čelisti, okamžitě ruku odtáhl a dokončil myšlenku. "Jsem si jistý, že si s mnoholičným lektvarem sám poradíš."
Harrymu se zablesklo v očích.
"Oh výborně."
Ale Severus zvednul varovně ruku:
"Přesto tě žádám, aby ses vyhýbal vesnici. Neznámí lidé na místě jako Prasinky, přitahují zvýšenou pozornost.
Domnívám se, že nepotřebuješ vypočítávat možné následky."
"Ale ano. Mám dost pozornosti nadosmrti."-zabručel Harry se zamračením a pro jistotu se zeptal.
"Chtěl jsi mi říct ještě něco dalšího?"
"Jen to, abys mě informoval, kdy máš v plánu se vrátit. Stejně jako to děláš teď."
Harry přikývnul.
-
"Takže… chceš zákusek? Nebo čaj? Kafe? Ne? Dobře, potom můžeme dnes večer udělat ještě další pokus. I když poctivě řečeno, Severusi, nevím, jestli to má smysl."
"Přestaň čekat, že budeš okamžitě v pořádku."
Lektvarista vstal, shodil svůj letní hábit a začal si rozepínat knoflíky na košili.
"Myslím, že tohle musím dělat já."-pomalu řekl Harry.
-
Severus nevěděl, jestli se mladík pokoušel udělat narážku na své postavení otroka, nebo to měl být další krok k vytvoření intimní atmosféry, ale v každém případě nehodlal cokoliv namítat. Dokonce i jen malý krok kupředu měl obrovský význam.
Harryho prsty se začaly nešikovně potýkat s dlouhou řadou titěrných knoflíčků.
"Nepřemýšlel jsi o tom, že bys trochu zjednodušil svou garderobu?"-zeptal se nevrle, když byl u konce.
Severus si pomyslel, že je ochotný obléknout si cokoliv, pokud to udělá proces jeho svlékání pro mladíka víc zajímavým. Samozřejmě v rozumných mezích.
-
"Domnívám se, že jsi naprosto schopný vybrat mi správnou košili, když budeš chtít. Jen prosím nezapomínej na mé priority ohledně barvy."
"A kdy podle tebe mám běhat po obchodech?"
Lektvarista spustil ruce dolů a dal je trochu dozadu, aby mu mladík mohl lehčeji stáhnout rukávy.
"Chceš říci, že jsi během našich cest neměl příležitost k nákupům?"-zeptal se a cítil současně potěšení z možnosti Harryho popíchnout. - "Nezabírají drobnosti z Benátek celý stůl v mých horních pokojích?"
"Ten malinký gondoliér dokonce mluví italsky!"-poznamenal Harry s úsměvem. -"I když nevím, co to brblá, když pluje sem tam po kanálech."
"Převážně si stěžuje na odporné anglické počasí."
Harrymu spadla čelist.
"On ví, že je v Anglii? To snad ne! Chceš říct, že to je nějaký ubohý kouzelník, který je zakletý?"
"Je to jen neškodné zaklínadlo." -ubezpečil ho Severus.
I když si pomyslel, že takové otázky by bylo lepší pokládat před nákupem podobných věcí.
-
-

Madurare 008A/3

13. března 2011 v 20:40 | Jordan Grant |  Cambiare Podentes - Madurare
KAPITOLA 8A/3
-
Sobota, 4, července, 1998 - 10:14
-
Harry se pousmál. Pohodlně se usadil na pohovce ve společenské místnosti Havraspáru.
Jednou z výhod letních prázdnin v Bradavicích bylo, že mohl prozkoumávat místa, na která měl dřív zakázaný přístup. Ovšem, bez plánku Pobertů by nikdy nezjistil, kde je vstup do Havraspárské koleje.
Naštěstí mu Severus dovolil mapu na zkoumání hradu použít.
Pouze ho s podezřívavým pohledem požádal, aby ve zmijozelských místnostech nezanechal žádné překvapení.
"Krysy."-řekl Harry.
"Nebo kdekoliv jinde." - dodal Severus.
Na to mladík odpověděl, že Zmijozelská kolej by si podobný dárek zasloužila víc, než kdo jiný.
-
Harry se uvolnil a v plné své délce se natáhnul na pohovku. Mapa mu vyklouzla z prstů a pergamen těžce dopadl na podlahu. Mladík si začal prohlížet fresky, které hojně zdobily strop ve společenské místnosti.
Nakolik mohl soudit, základním motivem byli slavní čarodějové.
Samozřejmě nikoho z nich neznal, ale byl si jistý, že ve své době byli opravdu intelektuálními velikány.
V rozích skutečně poznal několik portrétů známých mudlovských vědců. Dvojici starých řeckých filosofů, Einsteina, Shakespeara a člověka, který Harrymu připomínal Galilea. Mohli být všichni také kouzelníky?
To opravdu nevěděl.
-
Jeho myšlenky se plynule přesunuly od fresek k několika posledním dnům v jeho životě.
Jak napsal Hermioně, život se Severusem, se čestně ukázal, jako docela dobrý. Starší muž projevoval rozvahu v každém směru. Nepokoušel se mu rozkazovat a nikdy nezdůrazňoval ten fakt, že mu Harry patří.
Dál každé ráno zval mladíka, aby se k němu připojil ve sprše a klidně přijímal odmítnutí.
Harry přitom věděl, že Severus má právo v ložnici od něho požadovat mnohem víc.
Ale lektvarista chápal, nakolik složitý pro něj byl už jen návrat k dřívějším vztahům.
-
Ne že by se Harry nesnažil. Každý večer strávili společně, i když se omezovali jen na polibky a dotyky.
V těch chvílích býval Harry dokonce trochu vzrušený. Ale potom jakoby se před něj postavila pevná zeď, do které znenadání narazil. Prostě se mu nedařilo překonat určitou hranici - nedokázal se v mysli pohroužit do pocitů a naplno se oddat něžnému laskání.
Ještě horší bylo, že Harry ztuhnul, jakmile se ho Severus pokusil dotknout níž než v pase.
Jeho erekce předtím, byť jen slabá, v ten okamžik úplně zmizela. Vždycky pak mimoděk začal mumlat omluvy, i když mu Severus dal jasně najevo, že se Harry nemá zač omlouvat.
-
Ale Harryho to skutečně mrzelo a styděl se.
Vždyť se mu dokonce penis úplně nepostavil. Na to by žádný teenager nedokázal s klidem, ani pomyslet, natož aby o tom mluvil. Jakoby jeho tělo zapomnělo na to, co už dávno znalo. Něco důležitého.
Harry nevěděl jak překonat svůj tíživý problém.
Vzpomínal si na své pocity při sexu se Severusem v několika posledních dnech před koncem školy.
Jakmile se mu podařilo překonat nervozitu a ostych - události v posteli se začaly rozvíjet v perfektním tempu.
Všechno bylo skvělé.
Harry by si to měl pamatovat, ale vzpomínky se mu teď zdály mlhavé a vybledlé. Jakoby se už nic nedalo vrátit.
Jakoby žádná naděje už neexistovala.
-
Harry si povzdechl. Situace opravdu vypadala beznadějně.
Možná by se teď cítil líp, kdyby tehdy v květnu a na začátku června nebyl takový zbabělec. To nejzazší s čím souhlasil bylo-dovolit Severusovi proniknout do něj prsty.
To co se potom stalo v Londýně, by možná nebylo tak hrozné, kdyby už měl nějaké zkušenosti.
-
*Ne, bylo by to beztak hrozný, bez ohledu na všechno - skutečná noční můra*.-ujistil sám sebe Harry.
Když už nic víc nepomáhalo, opět zkusil autosugesci:
*Se Severusem to takové nebude. Ti dva mě chtěli zranit, schválně mi způsobit bolest, ale Severus nic takového nechce a neudělá. On ví, jak si dát pozor, jak být opatrný.
Myslí si, že to je výborné, když jsem taky vzrušený... *
Jenže to Harryho samozřejmě jen znovu přivedlo zpět k deprimujícímu faktu, že popsat jeho stav během posledních pokusů jako *vzrušený* - lze jen s velkou nadsázkou.
-
Dokonce ani v Paříži nic nevyšlo. Město samo bylo nádherné. Okouzlující. Exotické, tedy alespoň pro Harryho.
Severus sice nespěchal, ale Harryho reakce ho přesto udivila a trochu pobavila.
Zdálo se, že kolem toho bylo dost, aby to mladíka mohlo odvést od jeho skličujících problémů.
Převlečení za mudly se změněným zevnějškem, se vmísili do davu a Harry se cítil stejně bezpečně, jako v Norsku. Na rozdíl od návštěvy tam, v Paříži Severus opakovaně zatáhl mladíka na osamělá místa, aby ho mohl důkladně políbit. Jednou na loďce při plavbě po Seině, zůstali sami dva na zádi, zatímco se ostatní turisté hnali ke schůdkům. Podruhé to bylo v prázdné besídce v parku blízko chrámu Maří Magdalény. A také později v noci v rohu tmavé kavárny.
-
Pokaždé se skryli před davem, a tak Si Harry nedělal starosti, že někdo uvidí, jak jeden muž líbá druhého.
Přesto ani v takovém městě, jako Paříž, se mu nepodařilo překonat pevnou zeď, stojící před ním.
Zůstala prostě tam. Nehybná, nepřekonatelná.
Harry neviděl žádný východ.
Severus mu neustále říkal, že mají dost času, ale každý den, který přešel, znamenal, že do 31. zůstávalo o jeden den méně.
A Harry se nemohl zbavit strachu.
Nedokázal přijít na nic jiného, než snažit se ještě usilovněji.
Problém byl ale v tom, že i když vynaložil veškeré své úsilí, nebyl v tom žádný rozdíl.
Stále nedokázal snést dotyk pod pasem a níž.
-
Harry se s povzdechem posadil a zvedl plánek z podlahy.
Když opouštěl Havraspárskou kolej, už se neusmíval.
-
-

Madurare 008A/2

13. března 2011 v 20:36 | Jordan Grant |  Cambiare Podentes - Madurare
KAPITOLA 8A/2
-
Severus nemohl pochopit své zdráhání a námitky.
Harryho dotyky mu vždycky přinášely požitek. Patrně ho rozčilovalo, že mladík ten pocit nedokázal snést bez pomoci kouzla. Ale po chlapcově vysvětlení, Severus pochopil, že Harry měl na mysli něco úplně jiného, když ho o použití zaklínadla žádal.
"Sensatus." - pronesl a postupně se dotknul hůlkou špiček Harryho prstů a nakonec i obou dlaní.
-
Harryho ruce se spustily na Severusova ramena a začaly je opatrně masírovat. Mladík pootevřel rty a jeho dech se stal nerovnoměrný.
"Mmm... "-zasténal tlumeně a zavřel oči, aby se mohl zcela pohroužit do slastných pocitů.
Chlapcovy prsty jemně a opatrně přejížděly Severusovy jizvy.
Tentokrát lektvarista nic nenamítal. Teď už Harryho znal lépe. Také byl poznamenaný jizvami - a nejen zvenčí.
A jestli byl někdo schopný porozumět bolesti způsobené opovržením blízkého člověka, pak to byl Harry.
-
Ruce se naráz zastavily a mladík otevřel oči, jakmile zaklínadlo přestalo účinkovat. Harry ještě stále soustředěný na své vnitřní pocity se usmál, s tváří vyjadřující čitelnou úlevu.
"Pořád se mi líbí dotýkat se tě,"-zašeptal Harry a spojil svůj pohled se Severusovým. " Já… nemyslím, že chápeš, co to pro mě znamená - vždyť ty jsi nikdy nebyl… "
*nebyl znásilněný*,-dokončil Severus v duchu větu.
Ale tentokrát se mýlil.
"Nebyl otrokem." -dokončil myšlenku Harry a pokračoval:
"Víš, patrně je důležité, že se jako otrok necítím. Myslím tím, že si to dokonce musím připomínat. Proto jsem si nebyl jistý, jestli mě to nebude nutit, abych se cítil… špatně, když budu dělat něco, co bych mohl označit, jako službu tobě.
-
Tak proto se ho chtěl Harry dotknout. Aby se ujistil - aby pochopil, že jeho postavení otroka nemá žádný vliv na jejich milování.
Severus přikývnul, aniž by odvrátil oči od Harryho tváře.
"Můžeš teď použít Sensatus na mé rty? Chtěl bych zkusit něco jiného."
Staršímu muži nedalo moc práce představit si, co by to mohlo být. I když mu ještě nepatrně vadilo, že se Harry utíká k pomoci magie, přesto pronesl zaklínadlo a opřel se o polštáře.
-
Mladík se posadil ze strany, tváří k němu. Rukou se opíral na druhé straně lektvaristových nohou. Skutečně výhodná poloha, aby mohl laskat Severusovu hruď.
A to také Harry začal dělat.
Pečlivě zkoumal ústy každý centimetr Severusovy kůže, čímž ho přinutil třást se syrovou touhou. A zoufalstvím.
-
*On je tvůj, v každém slova smyslu tvůj *
Zákeřný hlas v Severusově nitru se stával každým okamžikem důraznějším a naléhavějším.
*Vlastníš ho bezvýhradně a naprosto, tak jako nikdo nikdy svého partnera nevlastnil. Nikdy tě nemůže opustit.
Můžeš si vzít, cokoliv chceš. Můžeš si vzít všechno, protože on patří tobě - je to tvé právo.
Harry James Potter je absolutně tvůj… *
Jenže právě proto Severus musí jednat tak, jak bude nejlepší pro Harryho.
-
Muž položil dlaně na mladíkova ramena a jemně ho odstrčil.
Proud vzduchu ochladil Severusovu levou bradavku, tu samou, se kterou si před okamžikem hrál Harryho jazyk. Lektvarista toužil znovu cítit teplo Harryho rtů, ale místo toho znovu kousek mladíka odsunul.
Harry se tázavě podíval vzhůru.
"Příliš mnoho."-Severus jen s obtížemi zformuloval své myšlenky, když dál vysvětloval.
"Příliš nádherné. Pokud budeš pokračovat, nedokážu se ovládnout a dotknu se tě."
Harryho hlas zněl zastřeně.
-
"Ale… Já chci, aby ses mě dotýkal."
Zdálo se, že mladík byl překvapený vlastními slovy. Jakoby o tom, co řekl, nepřemýšlel.
Severus nevěděl, co mu udělalo větší radost - samo pozvání, nebo upřímnost se kterou bylo vyslovené.
"Takže ještě jednou Sensatus?"
"Ahm."-Harry se rozpačitě ošil a střelil pohledem z pod vlasů. "Promiň."
"Neomlouvej se - ne kvůli tomu, co potřebuješ."
-
Harry vytáhl z kapsy vlastní hůlku, zamířil ji na krb a téměř uhasil plameny.
Pokoj se naplnil mihotajícími se stíny a mladík naklonil hlavu.
Severus okamžitě pochopil narážku.
Vyvolal Sensatus nad nastavenou opálenou šíjí. Začal ji masírovat, hladit rty a nejen ji, ale i Harryho ramena. Zároveň si chlapce přitáhl k sobě na kolena.
Okamžitě poznal, v jaké chvíli zaklínadlo přestalo působit.
Harry se stáhl a prudce nadechl - byl to zvuk naplněný panikou místo potěšení.
-
Severus ihned uvolnil své objetí, ale Harry se nijak nepokusil utéci. Zůstal sedět se zuby zaťatými do rtů.
"Bez zaklínadla se ti to nelíbí?"
"Ne tak úplně… ale bez něj moc silně cítím tebe."
"Chtěl jsi říct, mé vzrušení."
Harry mlčel, ale odpověď byla zřejmá.
"Možná, kdyby ses posadil vedle…"
"Ne." - Chlapec zavrtěl odmítavě hlavou, i když se netvářil zrovna rozhodně.
"Musím si na to zvyknout. A věřím ti."
-
Severus měl dojem, že si Harry není svými slovy příliš jistý, přesto znovu vytáhl hůlku a namířil jí na mladíka.
Ale tentokrát ho chlapcova dlaň uchopila za zápěstí.
"Počkej, zkusíme to bez zaklínadla."
Lektvarista přikývnul, naklonil se k Harrymu rameni a pokračoval s jeho líbáním. Zvolna přešel na šíji, kde se začal jazykem a rty mazlit s jemnou kůží.
Harry sebou opět trhnul, ale tentokrát zachvění bylo způsobené potěšením.
A Severus si toho byl vědom.
-
Dlouhé okamžiky lektvarista hladil a líbal Harryho šíji - věnoval pozornost každé prohlubenince, každému zaoblení. Mladík se ponenáhlu uvolňoval a stále víc reagoval.
Nevěděl, jestli hoch dokázal zapomenout na Severusův napjatý penis, který se mu opíral o bok, ale žádné příznaky neklidu neprojevoval.
Určitě zapomněl, protože všechno ostatní vypovídalo o tom, že Harry díky dotykům cítí skutečné potěšení.
Zrychlený dech se postupně stával víc chraptivým, což Severuse rozpálilo ještě víc.
-
Přesto se Harryho boky nepohybovaly a Severus pochopil, že mladíkovo vzrušení se nedá přirovnat k rozbouřené touze uvnitř něho samotného.
Protože chtěl milenci pomoci, dovolil svým rukám klesnout trochu níž. Přejel dlaněmi po Harryho žebrech, napjatém, plochém břiše a nakonec jeho prsty vklouzly pod pásek riflí.
Harry okamžitě ztuhnul a v mžiku seskočil ze Severusových kolen.
"Ne nemohu. Nedotýkej se mě tam."
-
*Příliš rychle. *-pomyslel si Severus a donutil se přikývnout. Snažil se, aby v jeho hlase neznělo nic, kromě klidu a souhlasu.
"Dobře. To nám umožní zjistit, jak daleko jsi schopný zajít."
Harry zrozpačitěl.
"Moc daleko ne."-zamumlal. "Nevím proč tak reaguju, když se mě tam dotýkáš. Chci tím říct, že tohle vůbec není to, co dělali oni.
Ale jinak to všechno bylo… ehm… líbilo se mi, když jsi hladil mojí hruď, i když jsem musel vynaložit určité úsilí, abych ti to dovolil. Patrně nějaká moje část ještě pořád nechce, aby se to dělo.
Rozumíš?"
-
"Rozumím."-zamyšleně odpověděl Severus. "Ale jak jsi sám dřív říkal - co je to je."
Harry si složil ruce na prsou a svěsil koutky úst.
"Jo, ale bylo by lepší, kdyby se to * co je*, rychle dalo do pořádku. Nemáme tak moc času."
"Máme ho dost." - řekl Severus, a když zachytil Harryho pohled pokračoval:
"Zvládneme to, protože jinak to nemůže dopadnout.
Takže, pokračujeme, nebo dáš přednost tomu pro dnešek skončit?"
-
"Uděláme přestávku." - prohlásil Harry a křečovitě polknul. Vypadalo to, jakoby se chtěl znovu omluvit, ale na poslední chvíli se rozhodl raději to nedělat.
*Dobře*. -pomyslel si Severus a nahlas řekl:
"Když dovolíš, musím do sprchy." -potom stejně jako každé ráno se Severus obrátil k Harrymu a dodal:
"Budu rád, jestliže se ke mně přidáš."
A také Harry, stejně jako každé ráno odmítavě zavrtěl hlavou.
-
-

Kam dál